Problémová předávka aportu

Problémová předávka aportu

Předávka aportu je poslední fází celého cviku retrívra v přinášení. Správně vycvičený retrívr musí předat aport vůdci do ruky, aniž by ho před ním upustil nebo si s ním po cestě pohrával.

Ve výcviku se však velmi často setkáváme s problémovou předávkou. Pro správné naučení nebo pro nápravu se tedy na tuto část cviku musíme zaměřit samostatně, mimo učení jiných částí přinášení (vyslání na povel, dohledání aportu, rychlý návrat…). 

Naučení správné předávky vždy začínáme řešit nejprve v kontrolovaném prostředí mimo tréninkové prostory v terénu, ideálně doma, na zahradě, nebo na individuálních lekcích s trenérem. Pokud se nám cvik daří správně nacvičit doma, můžeme stejnou dovednost začít nacvičovat v tréninkovém prostředí a až to pes zvládne, tak teprve poté budeme spojovat předávku s ostatními fázemi přinášení.

Problémy s předávkou jsou velmi individuální, protože každý pes i páníček jsou originály sami o sobě. Nejde tedy standardizovat nápravu tohoto chování, každý případ si vyžaduje individuální přístup. Základem nápravy je zjištění problému. Ten se neskrývá pouze ve výcviku samotném, ale může vznikat už při situacích v každodenním soužití s naším čtyřnohým parťákem, např. při vzájemném hraní psa s dětmi a hračkou. 

Pojďme si uvést pár příkladů, se kterými jsme se na výcviku nejednou setkaly. 

 1. Pes je vášnivý aportér, každý den ochotně a rád aportuje hračku či jiný oblíbený předmět, který donese až ke mně a vyplivne mi jej k nohám. Já ho vždy zvednu a odhodím. Nyní se připravuji na zkoušky a pes mi s aportem dělá to samé co s hračkou.

V této situaci si pes spojil toto chování jako standard. Páníček či jiný rodinný příslušník si hračku vždy zvedl ze země sám, přinesení hračky k nohám mu stačilo. Pokud na tento způsob ukončení přinášení hračky páníček jednou přistoupil, je jasné, že je velmi pravděpodobné, že takto bude hra pokračovat i s jiným předmětem. 

Při nápravě je třeba vždy přistupovat k aportovanému předmětu stejně, ať už se jedná o oblíbenou aportovací hračku, dummy pro nácvik či zvěř.

Řešení: Protože pes byl vášnivý aportér a neměl s dalšími dílčími částmi práce problém, zaměřili jsme se pouze na konečnou fázi předání aportu do ruky. Páníčka jsme naučili jak se psem nacvičit aport od konce, laicky drž/pusť. V dalších fázích jsme psovi ukázaly hry typu “podávání různých předmětů ze země” atd. Až pes toto zvládl, začala být prodlužována vzdálenost mezi páníčkem a aportem. 

2. Můj pes není tolik nadšený z aportu během výcvikové lekce jako doma, kde rád nosí vše co mu odhodíme nebo nám různé předměty radostně nosí sám a drží je. Při výcviku se vrací zpět velmi neochotně a nakonec aport upustí když se pro něj natáhnu.

V tomto případě se pro psa mohla stát práce povinností, vytratila se v něm příliš brzy komponenta “řízené hry”. Například se po něm rychle vyžadovaly klidy u nohy při odhazování aportu, předsednutí s aportem, apod. Pes nezvládl nároky, který na něj byl počas tréninku kladen, jak ze strany vůdce, tak i trenéra a spojil si tlak mj. s aportovaným předmětem. Tím se u psa utlumila jednak radost z práce, která končila dalším tlakem při předávce. Vůdce vždy situaci řešil ve statické pozici, navíc po psovi vyžadoval sednutí. Pes tedy neměl nikdy důvod k páníčkovi spěchat, protože ho ještě čekal sekec disciplinární mazec při předávce. 

Řešení: Při nápravě jsme rapidně ubrali zbytečného tlaku na psa. Protože se jednalo o mladého jedince, nebyly příliš řešeny klidy, ty jsme dopilovali po vyřešení problému s chutí k návratu a předávce. Předávce velmi pomohlo, že se páníček po vyslání pro aport vzdálil a dřepl si k zemi zády ke psu. To psovi evokovalo uvolněnější atomosféru. Taktéž ruce páníčka zůstaly u těla. Pes tedy neměl tendence vyplivnout aport na gesto sápajících se rukou. Po doběhnutí psa k vůdci jsme aport okamžitě neodebírali, ale psa jsme pohladili po zádi a bocích. Ze psa i z majitele spadl tlak související s předávkou a pes se opět choval jako doma, když od radosti nosil páníčkovi papuč ke křeslu v celkové uvolněné atmosféře. Navíc si kontrolovaně kořist mohl nechat, což bylo samo o sobě odměnou. Nebyla vyžadována pevná pozice při předávce.

3. Pes pracuje rád, ale v rychlosti mu aport padá z tlamy. Často mu padá i při předávce.

Retrívři byli od začátku ceněni pro tzv. měkkou mordu, kdy ulovenou zvěř musí držet jemně, aby jí nepoškodili. Pes v tomto případě byl velmi mladý retrívr, který měl s majitelem opravdu hezké pouto. Vždy se snažil dostat se k páníčkovi zpět tak rychle, jak jen to bylo možné. Bohužel aport chytal vždy jemně a po cestě mu několikrát vyklouzl z tlamy. 

Řešení: Pro nápravu jsme zvolili velmi měkký dummy. Pes rychle nabral zkušenost, že tento dummy musí stisknout pevněji, aby mu nevypadl. Zároveň se odchytával použitý typ dummy i z hlediska šířky a váhy. Některým psům pomůže v pevnějším úchopu jen změnit typ dummy. Mnohé také vyřeší čas, u velké části mladých psů vypadávání dummy samo povinne. Při přechodu na trénink se zvěří již měl pes pevnější úchop, který se navíc zdokonalil na lovu na tzv. křídlovaných bažantech, tedy zraněných bažantech, kteří při puštění z mordy jsou schopni ulétnout - pes se naučil, že musí aport lépe držet v mordě, aby mu “neuletěl”.

4. Dřív měl problém s předávkou, teď už aport předává. Ale posledních pár metrů přede mnou hodně aport překusuje. Já se ho snažím korigovat hlasem, ale je to stále stejné ne-li horší. 

Opět i v tomto případě překusování značí velký psychický tlak na psa. Majitel psa naučil psa předávku, ale to ve psu zanechalo informaci, že byť vykoná práci v terénu sebelíp, při přiblížení k majiteli přijde tlak. Proto si svou frustraci kompenzoval překusováním. Zde bychom poukázali i na chybu špatného načasování povelu “drž”, který majitel na psa vykřikl vždy, když pes začal aport překusovat. Pes si toto slovo nespojil s povelem (tedy s korektním držením aportu), ale se svou frustrací, proto při povelu překusoval ještě více. 

Řešení: Při nápravě jsme vyřadili povel “drž” ze slovníku a psa přeučili na jiný povel, který jsme zařadili pouze tehdy, kdy ho pes vykonával správně, tedy když byl jeho úchop klidný. Pes měl velmi silný kořistnický pud, proto nám také pomohlo odhození druhého aportu za odměnu a probíhání mezi nohama vůdce, které ještě i urychlilo návrat psa s aportem.

Jak jste se mohli dočíst, případy měly velmi individuální řešení a všechny byly nakonec dotaženy k provedení předávky aportu do ruky. 

Bohužel se stále setkáváme s klienty, kteří mají problém a cvičí disciplíny tak, jak by to mělo vypadat na zkouškách, což způsobuje, že mají tendence odebírat aport s mordy příliš rychle, vždy vyžadují předsednutí či přesnou pozici při předávce a aportování řeší příliš rigidně až roboticky. Trénink psa má mnoho fází a ty mají další mezifáze, které se dají trénovat samostatně a třeba i velmi zábavně. Pokud se nápravě konkrétní fáze nevěnuje čas a řeší se v celku, bude zlepšení minimální nebo se na jeden problém nabalí další.

Mnoho typů na učení konečné předávky, komplikací s předávkou a typy na hry a řešení najdete v naší knize Trénink s retrívrem - Příprava malého přinašeče.

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje.