Tolling testy

Tollingy a tolling testy jsou tak trochu neznámými slovy ve světě uplatnění loveckých psů. Mnozí mezi námi vůbec netuší, co si pod tímto pojmem představit. Naopak zvídavější majitelé retrívrů si s tímto slovem pohrávají ve svém slovníku jako s cizincem, který přijel na zkušenou z tajemného kmene ukrytého kdesi na severu. Ovšem to neplatí o aktivních majitelích retrívrů “tollerů”, kteří mají toto podivné slovo plně integrováno do svého slovníku a mnozí z nich již plně ochutnávají tento zajímavý způsob aktivity, při nichž “zrzavé tolleří lišky” plní přesně to, pro co byly vyšlechtěny. Pojďme tedy spolu s Petrou Peškovou, chovatelkou tollerů a zároveň osobu zasvěcenou do tolling testů, nahlédnout pod pokličku tajemného kmene, který pomalu a jistě rozšiřuje svou základnu i na území České republiky.

 Petro, mohla byste nám na úvod říci, co to tajemné slovo “tolling testy” či “tollingy” vůbec znamená?

 Tolling testy jsou lovecké zkoušky šité na míru rase Nova Scotia Duck Tolling Reretrívrům, neboli “tollerům”. Tyto testy vycházejí z toho, k jaké práci byl toller vyšlechtěn. Jsou nastaveny v souladu s praxí uplatňovanou ve  Švédsku, které je zemí původu těchto testů a kde se tento prastarý způsob lovu vodního ptactva stále aktivně používá. Specifikum tohoto způsobu lovu tkví zejména ve způsobu lákání ptactva na dostřel lovci tollerem, který byl vyšlechtěn tak, aby svým vzhledem co nejvíce připomínal lišku, hlavního predátora vodních ptáků, a byl pro ně neodolatelně zajímavý.

 Právě tato část lákání vodního ptactva, která je jednou z nejdůležitějších částí tolling testů i praktického lovu, se nazývá “tolling”. Pokud totiž toller žádné ptáky nenaláká, není žádný lov!

 Můžete čtenářům více přiblížit, jak ono tajemné lákání ptáků tollerem vypadá a z čeho vzešlo?

 Tolling vymysleli dávní lovci, když pozorovali lišky při lovu vodních ptáků. Všimli si, že když například kachny sedící na vodě vidí po břehu pobíhat lišku, nemají důvod se jí bát – neskrývající se predátor v přírodě totiž znamená jen minimální riziko. Navíc je činnost lišky pro kachny zajímavá a to natolik, že mají tendenci se k ní přiblížit, aby na její počínání lépe viděly. Přiblížení kachen ke břehu pak využívá druhá liška schovaná v úkrytu, pro kterou je tak mnohem snazší připlouvající kachny ulovit. V lidském pojetí tohoto lovu supluje pobíhající lišku pes, který ji svým vzhledem výrazně připomíná. Skrytou lišku naopak představuje lovec, který ve vhodné chvíli na připlouvající kachny může ulovit.

 Zajímavostí je, že lov pomocí tollingu je individuální lov, účastní se ho pouze jeden lovec a jeho pes. Samotný tolling v praxi vypadá tak, že se několik dní před plánovaným lovem na břehu jezera natáhne maskovací síť, za kterou se později schová lovec. Síť se instaluje s předstihem, aby si na ní ptáci zvykli a nebáli se ji. Využít se ale dá samozřejmě i přírodní úkryt, křoví nebo rákosí. V den lovu se lovec se psem nenápadně připlíží za síť. Pes musí být při příchodu na místo lovu stoprocentně ovladatelný. Nesmí ptáky vyplašit, takže nesmí utéct do vody a nesmí se o zdravé a živé ptáky na hladině vůbec zajímat. Lovec zůstává skrytý za sítí a zpoza ní hází po břehu psovi drobné aporty nebo hračky, které mu pes nosí zpátky. Kachny z vodní hladiny vidí jen „lišku“ pobíhající po břehu tam a zpět a její počínání je fascinuje natolik, že se na něj prostě připlují podívat blíž.

V momentě, kdy jsou kachny na dostřel, dává lovec psovi povel ke klidu - pes si sedne nebo lehne za sítí, musí ve vteřině přepnout ze 100% výkonu do 100% útlumu a dát lovci prostor a klid pro jistou ránu. Pokud kachny ztratí zájem a začnou odplouvat, z výstřelu sejde a je nutné, aby pes pokračoval v lákání. Možná je na místě zmínit, že tento způsob lákání funguje dokonce i na české kachny, jak jsme se již párkrát přesvědčili na neoficiálních tolling testech, které se už v Česku několikrát pořádaly. 😊

Tolling je však jednou z důležitých částí tolling testů. S čím se v tolling testech můžeme setkat dále?

 Jak už jsem uvedla, tolling test simuluje původní způsob lovu vodního ptactva a asi největší rozdíl oproti loveckým zkouškám nebo working testům tak, jak je známe z České republiky je, že pes absolvuje celý test najednou. Musí být tedy schopen pracovat nepřetržitě 20, 30 nebo 40 minut a přinést třeba 15 aportů, podle úrovně testu. Během této doby se střídá maximální výkon s jeho naprostým útlumem. Pes musí jak spolupracovat se svým vůdcem, tak samostatně vyhodnocovat situace a řešit je. Jedná se tedy o poměrně náročný test, který psa skutečně prověří po mnoha stránkách.

V každém testu musí pes prokázat, že dokáže nalákat ptáky na dostřel lovci, že se nebojí rány, ani různorodého terénu, že střelené kusy dokáže přinést z vody i ze souše, že umí prohledat určenou část porostu, že v něm dohledá a přinese střelenou zvěř, či že se lovcem nechá navést do místa, kam padl kus a ten mu následně donese. Většina disciplín je, více či méně, podobná běžným retrívřím disciplínám na první pohled by je mohl vykonávat jakýkoliv retrívr.

 Tak proč tedy tolling testy mohou absolvovat pouze tolleři?

 Jde především o výše zmíněný tolling, který je nejdůležitější část testování. Správný tolling musí být pro ptáky zajímavý. Pokud pes bude místo běhání po břehu jen chodit, ptáky to určitě nezaujme, stejně tak jako stereotypní rychlý běh. Na kachny nejlépe působí, pokud pes po břehu poskakuje, s hozeným aportem si pohrává a prostě předvádí pořádnou ptačí show 😊. Není to tedy jen tak nějaké hračičkování na břehu jezera, ale poměrně velká věda 😊. K tomu je potřeba i určitý vzhled připomínající lišku a toto vše je dáno pouze tollerům. Ovšem to by Češi nebyli Češi, takže v ČR proběhl i srandatest, jak by asi tolling bavil ostatní retrívří plemena. Goldeni i labíci si nevedli vůbec špatně, otázkou ale je, jestli by to bavilo i kachny 😊.

 Takže se ukazuje, že tolling testy sedí tollerům mnohem více než klasické zkušební řády pro retrívry?

 Ano. V minulosti švédští lovci při práci s tollerem čím dál více zjišťovali, že klasické zkušební řády pro retrívry tollerovi, vzhledem k jeho odlišnému způsobu práce, nevyhovují. Většina retrívrů totiž byla vyšlechtěna pro hromadné hony například v bažantnicích a lákání lovné zvěře nemají v popisu práce vůbec. Toller je sólista a kašpárek a aby rozehrál všechny svoje přirozené vlohy, potřebuje pro to úplně jiné podmínky.

 Plně se ztotožňuji s názorem vynikajícího švédského rozhodčího Sverkera Haraldssona, který říká, že pohromou pro tollera bylo přidání posledního slovíčka do názvu plemene. Toller tak byl zaškatulkován mezi retrívry, ačkoliv je jeho práce dost odlišná a výcvik i posuzování jeho výkonů podle zkušebních řádů pro retrívry je přinejmenším zavádějící. Tohle všechno mělo za následek skutečnost, že se lovecké práci a loveckému výcviku s tollerem věnovalo jen velmi málo lidí a reálně hrozilo, že vynikající pracovní vlohy u tohoto plemene prostě vymizí. Švédská parta nadšenců a příznivců tollera se ale odmítla s touto skutečností smířit, a tak vytvořili test, který je tollerovi šitý na míru a pomáhá v plemeni zachovat a dále rozvíjet vlohy, které mají velký podíl na tom, že je toller tollerem.

 Kde jsou aktuálně tolling testy nejpopulárnější?

 Na tuto otázku existuje jednodílná odpověď – Ve Švédsku, v místě zrodu této úžasné aktivity. Toller jako takový sice pochází z Kanady, nicméně jakýsi neoficiální evropský patronát nad plemenem má právě Švédsko. Ve Švédsku se na tollery, a hlavně práci s nimi, chovatelé hodně zaměřují. Tato země se může pochlubit největší populací tohoto málopočetného retrívra v Evropě. Švédsko je zemí nekonečných vodních ploch, nepřeberného množství vodních ptáků, zemí individuálních lovců a toller tak zde může být používán ke své původní práci v její takřka nezměněné formě.

 Můžete nám více přiblížit historii tolling testů?

První tolling testy se pořádaly ve Švédsku v dubnu roku 2007. V prvním roce bylo uspořádáno 5 tolling testů, kterých se zúčastnilo 55 týmů. O 12 let později, v rekordním roce 2019, před omezením souvisejícím s Covid-19, to bylo během roku již 37 tolling testů, kterých se zúčastnilo téměř 500 týmů. To je neuvěřitelný pokrok!

 Zajímavostí je, že zkušení švédští rozhodčí FCI pro lovecký výkon označují tollera za plemeno s nejrychlejším a nejvýraznějším zlepšením pracovního výkonu mezi všemi španěly a retrívry ve Švédsku za poslední dobu.

 V současné době se u tolling testů jedná o FCI uznanou loveckou zkoušku, kterou jako oficiální mezinárodní zkoušku pro tollery zavádí čím dál tím více okolních zemí. Oficiální tolling testy se tak například konají i v Norsku, v Dánsku, v Belgii, ale už i třeba v sousedním Německu.

 Pojďme zpět k tolling testům, o kterých zejména má být tento článek. Co je potřeba k přípravě na tolling testy a kdo mi s tím může pomoci?

 Mám psát, že je potřeba toller? 😊 Tak tedy kromě vlastnictví psa je dobré se nejprve seznámit s teorií, nastudovat si popisy jednotlivých disciplín a zkušební řád. V České republice se TT věnuje zatím jen jediná organizace – zájmový spolek Toller klub CZ, na jehož webových stránkách jsou veškeré zmíněné materiály k dispozici. Určitě se vám bude hodit někdo zkušený, kdo už na TT trénuje nebo si je už i vyzkoušel na ostro. I v tomto případě je dobré se obrátit na Toller klub CZ, ten totiž pořádá už od roku 2017 neoficiální TT v ČR, které posuzují oficiální zahraniční FCI rozhodčí, pořádá rovněž během roku mnoho nácviků a tréninkových akcí pod vedením renomovaných trenérů.

 Dále samozřejmě budete potřebovat i vybavení. Pes po celou dobu testu pracuje na volno, tudíž není potřeba používat žádné speciální obojky a vodítka. Stačí vám obyčejná moxon smyčka, na které psa na test přivedete. Vůdce potřebuje píšťalku, pomocí které můžete navigovat psa a pomáhat mu v terénu.

 Dále sebou musí mít alespoň dva předměty (aporty) pro tolling: Jako úplně nejvhodnější se jeví tzv. dummybally, jakési malé váčky, naplněné materiálem, díky kterému případně i plavou. Nicméně dost záleží i na psovi, co bude preferovat. Mělo by to být něco, co má pes rád, s čím si rád hraje a co vám rád přinese zpět.

Tolling je vlastně hra, ale s pravidly, proto na něj není dobré používat klasické dummy – ty jsou určené pro aport, a ne na hraní. Dobré nejsou ani klasické hračky, se kterými si pes doma hraje, okusuje je, ale nenosí je zpátky. Takže je dobré zvolit nějaký druh předmětu, který pak bude používán jen pro tolling. Je dobré mít připraveno i více předmětů různých hodnot pro podporu motivace psa dle potřeby. Například moje fena Armína miluje tenisáky, ale na tolling pro ní používám dummybally, Armína má velký tah na práci a pokud se mi stane, že jsou kachny na dohledávce založené tak, že je Armína ucítí už při tollingu, bude se snažit tolling co nejvíce odbýt, aby mohla pro kačenky. Takže přesně v tomto bodě je na mě, abych dummybally vyměnila za tenisáky a tím Armínu namotivovala k lepší práci při tollingu. Obecně se ale míčky na tolling moc nedoporučují, protože odskakují a mají tendenci spadnout do vody nebo se někde ztratit. Předmět pro tolling by také neměl být nijak rušivý, takže by například neměl pískat.

 Další důležitou proprietou je maskovací síť. Není nutné ji mít doma, v terénu může být využíván přírodní kryt, nicméně pes by se měl se sítí určitě seznámit dříve než na zkoušce.

 No a poslední věcí, kterou budete potřebovat, jsou aporty pro dohledávku a těch budete potřebovat opravdu hodně, protože jen na dohledávce pes dohledává a přináší až 5 aportů. Pokud vůdce nechce používat zvěř, použije nejlépe klasické dummy. Co se týče zvěře, je potřeba trénovat na všech možných dostupných druzích kachen a rozhodně psa seznámit i s husami. Na TT ve vyšších třídách se toto bude hodit.

 Poslední, ale možná nejdůležitější věcí, jsou vhodné terény pro trénink. Je potřeba používat zajímavé a členité vodní plochy s ostrůvky a zálivy, bujnou vegetací kolem i ve vodě, s popadanými kmeny do vody, se skálami a kameny pod hladinou, mokřady a bahnisky, zkrátka fantazii se meze nekladou 😊.

 Jaké třídy/kategorie jsou na tolling testech a co obsahují jednotlivé kategorie?

 Oficiální švédské TT mají vlastně 4 různé výkonnostní třídy. Ve všech třídách se pracuje se zvěří a všechny třídy začínají tollingem.

 První výkonnostní kategorií je NKL – třída začátečníků, tady pes pracuje pouze s kachnami a zkoušet se může marking a dohledávka, pokud pes splní dané podmínky, postupuje do OKL.

 OKL – třída otevřená. Zde pes pracuje s kachnami, ale může už pracovat i s husou, tady se k markingu a dohledávce už přidává i blind.

 Dále se postupuje do třídy EKL – elitní třída. V ní se pracuje se stejnou zvěří a ve stejných disciplínách jako ve třídě otevřené, jen jsou úlohy postavené jako těžší a husa zde bývá vždy.

 Poslední a nejvyšší třídou TT je Practise – praktický lov. Jedná se o opravdový lov pomocí tollingu a pes ho musí úspěšně absolvovat, aby se mohl stát tolling šampionem.

Můžete v krátkosti představit čtenářům i disciplíny tolling testů?

 Tolling:

Ten je nedílnou a nejdůležitější součástí každé kategorie TT. Každý test musí začínat tollingem, co tolling je a jak vypadá jsme si popsali už výše.

Marking

Následuje vždy po tollingu, protože je jeho logickým pokračováním, ptáci byli přilákáni a pak střeleni. Jaké disciplíny budou následovat po něm, v jakém pořadí a s kolika aporty, to už si určuje jen a jen rozhodčí. Marking je druh aportu, kdy pes vidí střelenou zvěř padat, měl by si zapamatovat místo jejího dopadu (markuje ji) a na povel vůdce by ji měl bez většího dohledávání přinést. Marking může být na vodě nebo na suchu, jednoduchý, dvojitý nebo trojitý, záleží na rozhodčím a výkonnostní třídě psa.

Oproti markingu, tak jak ho známe z našich zkoušek, tento má pár zajímavých odlišností. Například pes při něm nesedí u levé nohy vůdce. Pokud se jedná o marking na vodě, vůdce nadále zůstává schován v úkrytu, ale psa si posadí na jeho levý či pravý okraj tak, aby viděl na padající zvěř. Vyběhnout pro ni může až na jeho povel. Rovněž postavení střelce je zde jiné. Oproti našemu markingu na suchu, kdy stojí střelec před psem spolu s házečem zvěře, tady stojí střelec vždy za psem, a to jak u markingu, tak u blindu, střelec tak žádným způsobem nenapovídá psovi v tom, kde se asi hledaný kus nachází. Jedná se o přesnou simulaci lovu jednoho psa a jednoho lovce, který si střílí sám. Jsou to jen maličké rozdíly, pokud na ně ale pes není zvyklý, mohou mu pěkně zamotat hlavičku.

 Dohledávka

Disciplína podobná dohledávkám, tak jak je známe u nás, opět ale s malými rozdíly. Rozhodčí určí areu, kde jsou schované kusy pro dohledávku. Tato area zahrnuje jak souš, tak vodní hladinu. Pes tedy musí být schopen vyhledávat i při plavání a musí pokrýt rovnoměrně oba terény. V terénu je ukryto pět a více kusů zvěře (záleží na výkonnostní třídě). Kolik kusů ale pes nakonec přinese je čistě na rozhodčím. Toto se může lišit u každého přezkušovaného psa v dané třídě. Někdy má rozhodčí jasnou představu o práci psa už u třetího přineseného kusu a může se rozhodnout pro hodnocení disciplíny, jindy je potřeba, aby pes přinesl všechny kusy. Záleží na kvalitě i efektivitě práce každého zkoušeného psa.

 Blind

Blind je druh aportu, který pes neviděl padat, ale byl na něj upozorněn výstřelem ve směru jeho dopadu. Vůdce ví, kde se kus nachází a jeho úkolem je na něj psa navést (handling). Pes by měl být velmi dobře ovladatelný a poslušný a plnit co nejpřesněji pokyny svého vůdce, podle nich kus najít a přinést. Blind může být na vodě nebo na suchu.

 Zdá se tedy, že tolling testy nejsou striktně svázány pravidly, jako jsme zvyklí například u českých loveckých zkoušek?

Ano. Na TT má rozhodčí poměrně hodně volnou ruku. Každá výkonnostní třída má předepsaný minimální počet tollingových běhů a minimální počet přinesených aportů ze souše a z hluboké vody, ale jak budou disciplíny opravdu vypadat a kolik aportů nakonec ten který pes přinese, je jen a pouze na rozhodčím. Fantazii se tu meze nekladou a dobrý rozhodčí umí využít jakýkoliv terén pro to, aby dokonale prověřil kvality každého startujícího psa.

Na konci zkoušky věnuje rozhodčí velký prostor hodnocení práce psa i jeho vůdce. Vyplní zkoušenému týmu zkouškový protokol, kde se věnuje každé části zkoušky zvlášť, slovně ohodnotí nejen hlavní disciplíny, ale i chování psa, jeho snahu vyhovět, reakce na povely vůdce, reakci na střelbu atd. Předávání protokolu vůdci je pak velký ceremoniál. Rozhodčí při něm velmi podrobně zhodnotí vše, co viděl, okomentuje to, co se mu líbilo, co méně, co by udělal jinak a co a jak opravit. Rozebere všechny body protokolu a je vůdci k dispozici pro veškeré jeho dotazy. Hodnocení práce každého týmu je věnován opravdu velký časový prostor a pro vůdce i pro přihlížející je to jedinečná příležitost, jak nabýt nové zkušenosti a vyslechnout si spoustu dobrých rad a tipů.  

 A jak se to tedy hodnotí a jak se určuje výsledné pořadí?

 Na testu se nestanoví pořadí, žádný pes tedy není vítězem a vlastně ani poraženým. Dle kvality práce pes může získat hodnocení Výborný, Velmi dobrý nebo Dobrý. Může i projít testem bez ohodnocení, případně může být rozhodčím z testu odvolán, pokud se mu vyloženě nedaří. Bonusem pak může být udělení velice prestižního titulu HP (prošel se ctí), který může být udělen za mimořádný výkon a dále může jakýkoliv pes získat titul Volba rozhodčího – za nejpovedenější tolling.

 A jak je to s rozhodčími pro tolling testy?

 Zůstaňme v tomto případě v zemi původu testů – ve Švédsku, protože já osobně mám zkušenosti především právě se švédskými rozhodčími. Zde se posuzování TT věnují dlouholetí chovatelé či majitelé tollerů, kteří mají doma většinou více než jednoho psa, se kterým se aktivně účastní testů i praktických lovů a rovněž se věnují i tréninkové činnosti. Jsou to tedy lidé z praxe, kteří jsou s tollery v dennodenním kontaktu.

 Když se podíváme blíže na podmínky, jak se stát oficiálním FCI rozhodčím pro TT ve Švédsku, dozvíme se, že by zájemce měl mít kynologické zkušenosti, měl by mít v posledních pěti letech předvedeného vlastního vycvičeného psa ve třídách, které by chtěl posuzovat. Měl by mít i lovecké zkušenosti, včetně práce se psem a znalosti lovené zvěře. Měl by znát loveckou etiku a měl by splňovat formální podmínky, jako je členství v klubu, zbrojní průkaz atd.

 Samotná příprava na post rozhodčího pro zájemce začíná asistencí na TT zkušenému rozhodčímu – tzv. mentorovi, zájemce by se měl zúčastnit alespoň 4 testů svého mentora, kde by měl pozorně studovat jeho práci, dělat si poznámky a konzultovat s ním jednotlivé situace a problémy. Maximální počet hostovaných testů není určen, záleží na mentorovi, kdy usoudí, že je zájemce způsobilý postoupit dál. Dalším krokem je dvoudenní kurz, který je zakončen písemným a ústním testem. Zde se zájemce učí znát řády a předpisy k jednotlivým třídám a disciplínám, loveckou etiku, řešení krizových situací, učí se znát lovenou zvěř, etologii psů atd. Po úspěšném absolvování tohoto testu se ze zájemce stává aspirant. Jako takový už staví a posuzuje testy sám, jen ještě pod dohledem zkušeného rozhodčího. Minimální počet testů, které musí jako aspirant posoudit je opět 4. Pokud i zde dopadne vše tak jak má, klub aspiranta jmenuje plnohodnotným rozhodčím. Dle splněných podmínek a druhu posouzených zkoušek jsou jmenovány dva typy rozhodčích – typ A: rozhodčí pro všechny třídy testu a pro praktický lov. Typ B: rozhodčí pro třídy NKL a OKL

.Petro, dříve než se dostaneme k tolling testům v ČR, mohla byste nám přiblížit, jak jste se vy osobně dostala k tollerům?

 Kam až sahají mé vzpomínky, tak v naší rodině vždy nějaký pes byl. V životě mi dělal společnost boxer, jezevčík, několik novofundlandských psů, několik kavalírů, dva labradoři a dnes tomu u nás doma šéfují tři fenky tollera - téměř desetiletá zakladatelka našeho chovu Iduška (Absolut First Ida Garonera), její šestiletá dcera Armínka (Armína z Váhy) a její jedenáctiměsíční vnučka Emička (Be Ema od Petrské brány), které tvoří základ mé chovatelské stanice Nova Scotia Duck Tolling Retrieverů z Váhy .

 K tollerům jsem se dostala překvapivě přes novofundlanďany a labradory. Moje mamka svého času chovala novofundlandské psy. Mě se toto plemeno velmi líbilo, jak vzhledově, tak hlavně povahově. Pro mě osobně ale mělo jednu velkou chybu – tito pejskové si tak někdy v květnu zalezou někam do stínu a vylezou z něj až v říjnu. Já hledala psa s podobně skvělou povahou, ale celoročně aktivního, protože i já jsem dost aktivní a interakce se psy mě odmalička bavila. Všechna tato moje kritéria splnilo plemeno s novofundlanďákem příbuzné, a to labradorský retriever. Jakmile jsem odešla do vlastního bydlení, přibyli k nám postupně dva labradoři: pejsek Bad a fenka Lucky. S nimi už se dalo užít akce mnohem víc, s nimi jsem objevila kouzlo psího sportu jménem agility a kouzlo lovecké práce retrívrů.

 Psí sport agility mě naprosto pohltil. Moje labradory běhání ohromně bavilo a šlo jim to, bohužel však kvůli své stavbě těla ani jeden z nich nemohl běhat agility oficiálně, vždy jsme běhali pro radost na snížených překážkách. No a mě začalo lákat zkusit si agility i oficiálně, takže i když mám labradory opravdu ráda, jak oba stárnuli, začala jsem se poohlížet po jiném, ještě trochu akčnějším plemeni. Rozhodla jsem se, že u retrívrů zůstanu. A protože je mezi nimi šest plemen na výběr, začala jsem se pídit po informacích. Nejprve mě zaujal Flat Coated Retriever, po nastudování literatury a načerpání informací z různých loveckých cvičáků, kde mi pořízení flata dost rozmlouvali, mi do oka padla zrzavá lištička z Nového Skotska. No to jste teprve měli slyšet to rozmlouvání 😊 „Toller je úplně hrozné plemeno! Je upištěný, nevycvičitelný, neposlouchá, přetáčí se, to si nepořizuj, takovou hrůzu!“ Dokonce i moje mamka tenkrát četla nějaký článek o tollerech v odborném psím časopise a opatrně se snažila mi můj záměr rozmluvit. Že prý, jak to tak četla, tak to asi nebude úplně jednoduché plemeno, bude to tvrdohlavé a abych toho pak nelitovala…. No tak to byla voda na můj mlýn, mám ráda výzvy a tohle vypadalo jako opravdu velká výzva, takže do naší rodiny v roce 2014 přibyla první fenka NSDTR Absolut First Ida Garonera z prvního vrhu tehdy začínající chovatelské stanice Martiny Garové. A můj život se dostal do úplně jiných obrátek 😊. Toller je totiž přesně to plemeno, které jsem tak dlouho hledala!

 Takže k tolling testům už to byl jen malý krůček? Můžete nám přiblížit vaše začátky?

 K TT mě přivedla právě chovatelka Idušky – Martina Garová. Od ní jsem se poprvé dozvěděla, že existuje něco jako Toller Speciál, který se každoročně koná ve Śvédsku a v rámci kterého se konají i tolling testy – pracovní testy šité tollerům přesně na míru. Říkala, že by si to chtěla někdy vyzkoušet, a protože ve dvou se lépe realizují šílené nápady, startovali na TT ve Švédsku v roce 2016 historicky první tři čeští psi (respektive feny). Rozhodčí nás nazval Pionýry z České republiky a možná ani netušil, jak blízko pravdě byl 😊.

 Protože jsme o Tolling testech nevěděli vůbec nic, jen to, že existují, byla příprava na ně opravdu zajímavá 😊. S pomocí Google překladače jsme si přeložili zkušební řády a na Youtube hledali videa ze zkoušek, abychom věděli, jak vlastně vypadají jednotlivé disciplíny. Podle toho jsme pak trénovali. Najít vhodná místa pro trénink byla také velká potíž. Příroda ve Švédsku vypadá docela dost jinak než ta česká, nejblíže švédským podmínkám se nám jevily mokřady na Šumavě, ale to by nás ochranáři hnali 😊. Takže vše byla jedna velká improvizace. Rovněž prokousat se administrativou, abychom se mohli na zkoušku vůbec přihlásit, byl opravdu nářez. S tím nám zase pomohla moje dánská patronka Anina Steentofte, za což jí patří veliký dík!

 Ačkoliv se ve Švédsku všude bez problémů domluvíte anglicky, tak veškeré weby a informace k TT byly v té době pouze ve švédštině. Nakonec byl ale tento šílený plán korunován úspěchem. Tolling testů ve Švédském Karlsborgu se v roce 2016 zúčastnila Ida, její sestra Izolda a jejich matka Roisin. I přes veškerou výše popsanou zajímavou přípravu všechny fenky zkoušku složily a domů jsme si přivezli I. cenu s volbou rozhodčího, II. a III. cenu, což byl skvělý úspěch a hlavně zážitek!

Kdy se poté tolling testy dostaly do ČR a jaký je o ně zájem?

 TT se v ČR pořádají zatím pouze neoficiálně pod taktovkou Toller klubu CZ. Nutno říci, že jejich obliba stále roste. Poprvé se zde TT pořádaly v roce 2017, kdy nám sem přijel udělat přednášku, trénink a následně neoficiální TT renomovaný FCI rozhodčí a jeden ze zakladatelů tohoto testu ve Švédsku – Sverker Haraldsson. Těchto historicky prvních TT se zúčastnilo 10 psů. Od té doby se u nás pořádají pravidelně jednou ročně, pokud není covid nebo jiný problém.

Maximum účastníků jsme zaznamenali v roce 2021, kdy se TT zúčastnilo 27 psů. Zájem o tyto naše testy je i v blízkém zahraničí, měli jsme tu účastníky např. ze Slovenska, z Rakouska, Švýcarska a z Polska. Obávám se ale, že s tím, jak okolní země začínají zavádět pro tollery tuto zkoušku jako oficiální (Německo, Dánsko, Belgie), by zájem o tyto neoficiální testy u nás mohl začít klesat, takže určitě je na čase zavést tuto zkoušku jako oficiální i v ČR.

 Zajímavá je i statistika českých psů, co se složení oficiální zkoušky týče. Devět českých tollerů má do dnešního dne na kontě 23 úspěšně složených oficiálních TT v evropských zemích (Švédsko, Dánsko, Belgie, Německo). Čtyři čeští psi již úspěšně startovali ve třídě Otevřené a letos startovala první česká fenka na Toller Speciálu ve švédském městě Södra už i ve třídě Elite. Na to, jak malá populace tollerů v Česku je, jsou to myslím skvělé výsledky.

Jak predikujete budoucnost rozvoje tohoto sportu u nás?

 Tohle je velmi těžká otázka. Jedna věc je, jak by se to líbilo mě, druhá věc je, jak to opravdu dopadne. Česká populace tollerů v posledních letech uspokojivě roste. Musím konstatovat, že se stále tollerovi vyhýbá takové to stigma momentálně moderního plemene. To znamená, že tollera bez PP v Česku s velkou pravděpodobností prostě neseženete. Chovatelé si své odchovy hlídají a zájemce o štěňata si dobře prověřují. Zároveň se novým i stávajícím majitelům tollerů věnuje Toller klub CZ, který pro ně pořádá mnoho tréninků, výcviků a vzdělávacích akcí na různá zajímavá témata (Toller klub CZ je pouze zájmový spolek, a ne oficiální chovatelský klub a jako takový nepořádá žádné oficiální výstavy, zkoušky a ani jiné akce vedoucí k uchovnění tollerů, toto přísluší jiným klubům v ČR) .

Troufám si říct, že snaha Toller klubu CZ nese svoje ovoce. Přijde mi, že situace kolem plemene kopíruje švédské zkušenosti. Na loveckých zkouškách obou oficiálních chovatelských klubů pomalu stoupá nejen počet předvedených tollerů, ale i kvalita jejich práce – tuto krásnou pochvalu jsem si vyslechla již od několika oficiálních českých rozhodčích pro lovecký výkon. Myslím si, že podobný trend je i v rámci Working testů.

 Noví majitelé tollerů mají zájem s tollery pracovat. Česká republika je kynologickou velmocí, máme tu skvělé psy a psovody napříč všemi kynologickými odvětvími, Češi zkrátka psům rozumí a umí to s nimi, proto si myslím, že ani v případě tollera by neměla Česká republika zaspat. To, co začalo jako švédská národní lovecká zkouška, se pomalu taví do mezinárodního testu, jehož výsledky si jednotlivé evropské země navzájem uznávají a který má velký vliv na další rozvíjení pracovních a povahových rysů plemene. Existuje studie, ve které se švédové zabývají několikaletými výsledky tolling testů, pomocí kterých stanovili největší nedostatky současné tolleří populace a směr, kterým se vydat, aby se tyto vlastnosti psů vlivem chovu vylepšily. Došlo tak například k výraznému zlepšení „Will to please“. Nyní se jako nejproblémovější jeví přinášení z vody. Švédští chovatelé tak přesně vědí, na co se v chovu zaměřit.

 Vzhledem k tomu, že toller je málopočetné plemeno retrívra, časem každý jeho chovatel zjistí, že co se výběru vhodného partnera týče, je český rybníček hodně malý a ten evropský není o moc větší. Tím, že by se Česká republika oficiálně zapojila do tohoto defacto evropského programu pro vylepšování vloh plemene, by se jak českým, tak ale i evropským chovatelům otevřely nové obzory. Bylo by možné předvést české tollery na mezinárodní úrovni a zároveň by naši chovatelé za touto možností nemuseli cestovat dlouhé kilometry do zahraničí. Česká populace tollerů by byla snáze porovnatelná s tou evropskou a zahraničním chovatelům bychom mohli ukázat jaké zrzavé poklady Česká republika ukrývá. Zkrátka si myslím, že Česká republika a její chovatelské kluby retrívrů by si neměli nechat ujet vlak, pokud jim záleží na rozvoji tohoto plemene, které bylo dlouhou dobu za retrívří popelku.

 Takže (nejen) mou vizí je postavení tolling testů v Česku na oficiální úroveň podobně, jako mají třeba Working testy. Tato zkouška rozhodně neaspiruje na to být v Česku zkouškou pro udělení lovecké upotřebitelnosti, a to už ze své podstaty – individuální lov v Česku totiž prakticky neexistuje. Není ani zájem TT pořádat jako zkoušku nutnou pro uchovnění psa, třeba místo OVVR. Naše představa je taková, že by se jednalo čistě o soutěž, ale podle mezinárodního zkušebního řádu, takže nejlépe by se tato zkouška dala opravdu přirovnat k WT. Pro současné oficiální chovatelské kluby by to tak neznamenalo odliv psů usilujících o loveckou upotřebitelnost nebo o uchovnění, ale věřím tomu, že by to bylo právě naopak. Přivedlo by jim to více zájemců z řad nových majitelů tollerů, kteří by se snáze odhodlali jít se svými svěřenci i loveckou cestou.

 Dovedu si představit, že by se v Česku mohla třída začátečníků pořádat jak na zvěři, tak na dummy, jako je tomu například v Německu, aby se tato základní zkouška otevřela co největšímu počtu zájemců. Zkoušky by se jistě vyplatilo pořádat jako mezinárodní, protože by se určitě našlo dost zájemců i v okolních zemích, kteří by to sem měli blíže než do Švédska či do Německa. Takže vize by byly, teď jen jak si poradí s českou byrokracií 😊. Retriever klub momentálně přislíbil Toller klubu spolupráci na zoficiálnění této zkoušky v ČR, takže držme palce, ať se dobré dílo podaří, jde hlavně a především o naše pejsky.

 Na závěr si neodpustím malinkatou poznámku k plemeni, pro které je tento test určený. Bylo dlouhou dobu tak trochu opomíjeným ošklivým káčátkem mezi retrívry. O tollerech se říká, že jsou hyperaktivní, hračičky, že mají místo mozku tenisák, že nedokáží potichu koukat na jiného pracujícího psa, že jsou občas tvrdohlaví a dělají si věci po svém. Pokud jste dobře četli popis jejich práce, zhodnoťte sami, nemají pro to všechno tak trochu důvod? 😊

 Děkujeme za obohacující rozhovor Petře Peškové

Táňa a Andrea

Fotografie zapůjčil Toller klub CZ

Článek byl pro vás připraven www.treninksretrivrem.cz. Jeho šíření je možné pouze s uvedením zdroje.